Toto jsou největší fotbaloví chuligáni na světě!Díl 3
Máme rádi nože
Brána mezi Evropou a Asií, mezi starým a novým, a země jedněch z nejdivočejších fotbalových příznivců v Evropě. To je Turecko. Fenerbahce proti Galatasaray je jedno z nejvýbušnějších derby vůbec. Novinář Oray Egin přibližuje situaci: „Osmdesát procent Turků žije pod hranicí bídy. Zde je semeniště násilí. Turecko má taky starou tradici v nošení nožů. Je to snadno dostupná zbraň, kterou má skoro každý mladík. Prakticky denně se v novinách píše o potyčkách na nože.“ Islám má v Istanbulu velký vliv, ale druhým opravdovým náboženstvím je fotbal. Stadion Galatasaray leží na evropské části a původně je univerzitním týmem, tudíž jeho příznivci patří spíše k vyšším společenským třídám. Fenerbahce se nalézá v asijské části a je lidovým klubem.
Galatasaray býval vždy bohatším klubem a dosáhl i úspěchů v evropských pohárech, špatné investice vedení však přivedly klub k bankrotu. V současnosti disponuje většími prostředky Fenerbahce. Režisér Paul Okan natočil o Fenerbahce dokument: „Pro Turky, kteří mají těžký život, je fotbal vším. Když začne Fenerbahce prohrávat, můžete si být jistí, že se dříve nebo později někde vyskytnou výtržnosti jejich chuligánů. Bitky ultras tu nejsou organizované.“
Nejostřejší ultras Fenerbahce si říkají „Kill For You“ (pro tebe zabijeme). V Evropě se proslavili ohňovými choreografiemi a světlicemi. Jeden z tvrdého jádra, Selahattim, popisuje, jak rivalita na čas přesahuje i přátelství: „Na stadionu jsem v sektoru hostů uviděl několik svých kamarádů z univerzity. V tu chvíli je však nenávist ke Galatasaray silnější než přátelství. Odpálil jsem světlici přímo na ně. Klidně jsem mohl někoho z nich popálit nebo mu vystřelit oko. V tu chvíli mám zatemněný mozek.“ Další prominentní chuligán, Volkan, chodí v civilu v obleku a pečlivě upravený, ale když je večer zápas, jde civilizovanost stranou: „Od večera do rána můžete bojovat s Galatasaray i s policajty. Nonstop akce. Často jsou zranění, někdy i mrtví. Když vyrazíte na zápas ven, policie se s vámi nemaže. Na pepřové spreje už jsme snad imunní.“ Házení kamenů je v tureckých ochozech oblíbená kratochvíle. „Když jsme hráli s Trabzonsporem, koupil jsem to do hlavy,“ vzpomíná Selahattim. „Bylo tolik zraněných, že když jsem přišel na ambulanci na řadu kvůli šití, říká doktor, je mi líto, ale došla mi nit i jehly. Ale měl jsem hlavu rozseknutou, takže mi tam nakonec dal provizorně dva stehy a já šel zase koukat na fotbal.“
Respekt!
Vydat se do Istanbulu se svým klubem znamená nebezpečí. V roce 1993 bylo před utkáním Galatasaray-Manchester United zatčeno a vyhoštěno 170 britských fandů. Emoce vzplály poté, co Eric Cantona udeřil na hřišti soupeře. K nejhoršímu střetu došlo v roce 2000, když k pohárovému utkání s Galatasaray přijel Leeds United. Dva fandové Leedsu byli zabiti před restaurací McDonald's. Ani jeden z nich nepatřil k chuligánům. Železnými tyčemi a noži je napadli místní ultras. Po incidentu padla kritika na hlavy turecké policie, že špatně spolupracovala s anglickými specialisty a nedokázala zabránit konfliktům.
K odvetě došlo při finálovém utkání, ve kterém se v Kodani Galatasaray utkali s Arsenalem. Výsledkem pouličních bitek byli čtyři pobodaní. Ultras Galatsaray si říkají Ultraslan. Klan je tak populární, že prodává víc oblečení se svými motivy než oficiální fanshopy. V roce 2003 se klub dostal do finančních problémů. Stejně jako fanoušci Bohemians uspořádali členové Ultraslanu sbírku a výnos 4,5 milionu eur zachránil tým před bankrotem. Fotbalové násilí se však neomezuje jen na hlavní město. V letovisku Izmir působí dva velké gangy.
Jeden se hlásí ke klubu Karsiyaka a druhý Göztepe. Klan z Göztepe si říká Yali. Yali má takovou reputaci, že jejich výjezdy doprovází skoro stejný počet policistů, jako je chuligánů v autobusech. Po prohraném utkání se kotli přichází omluvit sám šéf klubu. Gang Karsiyaky si říká Cari. Členové Cari a Yali k sobě necítí nic jiného než čistou nenávist. Při posledním konfliktu byl jeden muž ubodán a dalších patnáct vážně zraněno. Člen Cari Yetkin vysvětluje: „Většinou se opiješ, vezmeš si kudlu, a když uvidíš někoho ve žlutočerveném, tak zaútočíš. Náš boss má takovou moc, že po vyhraném utkání nám může přivést tým na děkovačku. Jsou jako velcí vojevůdci.“
Fotbal je naše krev
Před slavným istanbulským derby panuje v ulicích elektrizující atmosféra. Už před branami pocítíte obrovskou sílu davu. Chorály vám proniknou až do morku kostí. Bezpečnostní opatření při vstupu jsou mimořádně přísná. Do ochozů si nesmíte vzít dokonce ani klíče. Turci by je neváhali vrhnout na své soupeře. Sektor pro hosty je na stadionu Fenerbahce obehnán hustou sítí. Ihned po výkopu se strhne na tribuně davové šílenství a zdá se, že se stadion otřásá v základech. A když brzy po začátku vsítí domácí gól, dostanou fanoušci Fenerbahce amok. Pokaždé jakmile se dostanou hráči Galatasaray k míči, spustí domací fans ohlušující pískot. Rowdies hostů odpovídají vytrháváním sedaček.
Chvíli poté, co domácí zvýší na 2:0, se nad hlavami davu vznáší jeden z fanoušků jako při rockových koncertech a ruce v kotli ho unášejí někam do dáli. Poločasovou přestávku využívají fandové Galatasaray ke rvačce s policií. Začala druhá půle a domácí ultras nemohou na své rivaly, a tak alespoň zasypávají brankáře Galatasaray mincemi a klíči. Do malého vápna přiletí i dýmovnice, a dokonce mobil. Hostujícímu týmu se podaří snížit, ale to je vše. Po závěrečném hvizdu se domácí chuligáni ženou do sektoru hostů, ale policii se je podaří vytlačit. Ultras z Kill For You pak ještě dlouhé minuty po skončení zpívají oslavné chorály a posměšné písničky na adresu Galatasaray. Fotbalové gangy jsou armády a jejich pěšáci udělají pro své vůdce cokoli. Fotbal je jejich krví.
